Říjen 2010

One man with tunel&tatoo

31. října 2010 v 21:30 | Thiry
pict
pict

Niečo na zlepšenie nálady :)

31. října 2010 v 21:18 | LiLith


Byli jsme oba mladí, když jsem tě poprvé spatřila.
Zavírám oči a začínám vzpomínat
Stojím tam na balkoně v letním vánku
vidím světla, vidím party, plesové šaty
Vidím, jak jdeš skrz dav
a zdravíš mě, trochu jsem to tušila

Že jsi byl Romeo, 
házel jsi oblázky
a můj táta řekl: drž se od Julie dál
a já brečela na schodech
žebrajíc, abys nikam neodcházel

A tak jsem řekla
Romeo, vem mě někam, kde budeme sami
Budu čekat, nezbývá nám nic, než utéct.
Budeš můj princ a já princezna.
Tohle je příběh lásky, miláčku, tak řekni ano.

A tak se plížím do zahrady, abych tě viděla.
Zůstáváme tiše, protože kdyby to věděli, tak jsme mrtví
Tak zavři oči, na chvíli opusť toto město

Oh, oh, oh

Protože jsi byl Romeo
já poběhlice
A můj táta řekl: drž se od Julie dál.
Ale byls pro mě vším
a já žebrala abys nikam neodcházel.

A tak jsem řekla
Romeo, vem mě někam kde budeme sami
Budu čekat, nezbývá nám nic, než utéct.
Budeš princ a já princezna.
Tohle je příběh lásky, miláčku, tak řekni ano.

Romeo zachraň mě, snaží se mi říkat, co mám cítit.
Tahle láska je složitá, ale skutečná.
Neboj se, dostanem se z toho zmatku.
Tohle je příběh lásky, miláčku, tak řekni ano.

Byla jsem unavená z čekání, zajímalo mě, jestli vůbec někdy půjdeš kolem.
Má víra v tebe slábla, 
pak jsem tě spatřila na předměstí

A řekla jsem
Romeo zachraň mě, cítím se tak sama.
Stále na tebe čekám, ale ty pořád nepřicházíš.
Představuju si to jen? Nevím co si myslet.
A on poklekl na zem, vytáhl prsten
a řekl

Vem si mě, Julie, už nikdy nebudeš sama.
Miluju tě a to je jediné, co opravdu vím.
Mluvil jsem s tvým otcem, utíkej si vybrat bílé šaty.
Tohle je příběh lásky, miláčku, tak řekni ano.

Oh, oh, oh, oh

Protože jsme oba byli mladí, když jsem tě poprvé spatřila.

Kamenný hrob

27. října 2010 v 22:13 | LiLith
Nahla som sa nad hrob. Chvíľu som váhala. Niekde v ďiaľke zakrákala vrana a mňa od ľaku trhlo. Chytila som veko hrobky a celou silou sa doň ho oprela. Ozval sa zvuk, ako keď sa trie opracovaná žula o žulu. Pomaly som odkrývala veko. Začali sa ozývať akési zvláštne zvuky. Idú zvnútra? Rozmýšľala som. Na chvíľu som zaváhala, no potom som odkryla celú hrobku. Bola som prekvapená. Očakávala som kohosi mŕtve telo, no namiesto toho tam boli schody, ktoré viedli do podzemia. Započúvala som sa. Počula som akési mužské aj ženské hlasy. Spievali - tak mysteriózne tóny. Po tele mi prešli zimomriavky a postavili sa mi chlpy na ruke. Dokonca som cítila, ako sa mi ježia vlasy. Spev utíchol...Niečí šepot... Nerozumiem tomu jazyku... A zase tie hlasy. Zo všetkých tých slov som rozumela len dvom: glory a vampíro. Nazbierala som všetku odvahu, ktorá vo mne ešte ostala, a vstúpila som do hrobky. Kráčala som žulovými schodmi až do podzemia, potichu. Došla som na koniec a prikrádala sa. Bol tam kruh ľudí v čiernych plášťoch s bielymi a čiernymi maskami, so sviečkami v rukách. V strede kruhu bola akási žena a nejakému mužovi bozkávala krk. Zdvihla hlavu a slastne ju zaklonila dozadu. Ústa mala od krvi. Počkať, ona ho nebozkáva? Pustila muža z rúk a on tvrdo dopadol na kamennú dlážku. Žena sa naňho pozrela, usmiala sa, zdvihla zrak a hľadela priamo na mňa.


pict

... z knih Svet podľa prota a Na svetelnom paprsku

26. října 2010 v 20:35 | LiLith
Mnoha lidem je líto delfínů, kteří umírají v sítích na tuňáky. Kdo ale bude oplakávat tuňáky?

Lov není sport, ale chladnokrevná vražda. Teprve pokud přemůžete medvěda v zápase holýma rukama nebo předhoníte zajíce v běhu, můžete se považovat za skutečného sportovce.

pict

umelecke II.

26. října 2010 v 8:00 | LiLith
foto
foto
foto
foto
foto

foto
foto
foto
foto

foto
foto
foto
foto

umelecke I.

25. října 2010 v 22:09 | LiLith
foto
foto
foto
foto
foto
foto
foto
foto
foto
foto
foto
foto

digital pict

25. října 2010 v 22:02 | LiLith
digi
digi

digi
digi
digi
digi
digi

digi
digi
digi
digi
digi
digi

Halloween

25. října 2010 v 20:11 | LiLith
Ako som sa dnes prechádzala po meste, všimla som si, že niektoré domy sú ozdobené tekvicami. 
Tak to bolo aj po minulé roky - na Slovensku sa oslavoval Halloween.
Príde mi to zvláštne, veď to nie je to slovenská tradícia, dokonca ani slovanská a ani európska. Tak prečo ho slavíme? 
Prečo sa tak veľmi chceme vo všetkom podobať Američanom? V čom je ich kultúra lepšia ako tá naša? A vôbec, v poslednom čase už čoraz menej slavíme naše klasické sviatky - Veľká noc a pod. Naša vlastná kultúra upadá ale tú cudziu rozvíjame. A načo? Halloween je mnohým cudzí, mnohí nevedia, o čo vlastne ide a čo sa deje. 


Halloween je sviatok oslavovaný ráno 31. októbra. Oslavujú ho predovšetkým deti oblečení v kostýmoch, ktorí navštevujú susedov a pýtajú sladkosti. Oslavuje sa hlavne v západnom svete, najmä v USA, Portoriku, Írsku, Spojenom kráľovstve, Kanade, ako aj v Austrálii a na Novom Zélande. Pôvod má v Írsku, ako pohanský sviatok.
Halloween je pôvodne pohanský (keltský) sviatok Samhain - pohanský nový rok (koniec pohanského roku).
Tradičnými znakmi Halloweenu sú tekvice, špeciálne vyrezané a vo vnútri je sviečka, ďalej čarodejnice, duchovia, čierne mačky, metly, oheň, príšery, kostlivci a pod. Farby červená,žltá,oranžová.



Súbor:Jack-o'-Lantern 2003-10-31.jpg

Emilie Autumn - What if

23. října 2010 v 11:23 | LiLith

Chees - hotovo

23. října 2010 v 11:19 | LiLith
Na istom blogu som narazila na nevšedného umelca. Jeho fotografie ma zaujali a musela som sa s vami o ne podeliť. Dúfam, že sa páčia :)